Déšť si dal na chvíli přestávku a u lbínského mostu se začínají objevovat první lodě. „Nedáte si s námi sekanou?," je první otázka, kterou hned po pozdravu od vodáků slyšíme. „Máme pět kilo sekané a Pražáci se ráno na poslední chvíli odhlásili. Ten déšť co trval celou noc je odradil, takže nedorazí."


Ze Světce přijela Bílinská sebranka, jak si tamní vodáci říkají. Jirka s Tomášem, pro kterého to byla premiéra, přijeli z Hostomic a jaká je voda už stačili vyzkoušet na vlastní kůži. „Vyjížděli jsme za deště, moc se mi nechtělo," vyprávěl Tomáš s tím, že ještě než pořádně vyrazili, cvakli se. „A kdo za to mohl?," ptají se se smíchem ostatní. „No jasně, že háček. Za to vždycky může háček, nikdy kormidelník," vpadne do toho Jirka. „Celou cestu se mě snažil převrátit," brání se jeho parťák.

Zamykání řeky Bíliny.


Počítáme lodě – je jich celkem sedm. Dorazili jen ti nejodolnější. Jindy bývá lodí i několik desítek. Je vidět, že i vodáci mají raději vodu pod lodí než tu, která se na ně hrne z nebe. Lukáš, který přijel z Říčan, je tentokrát nejvzdálenějším účastníkem. „Jsem tu posedmé, z toho třikrát si to pamatuju přesně," culí se.


Pořádající vodácký spolek Voda a rum přichystal i tentokrát vtipné pamětní účastnické listy a placky jako připomínku 15. ročníku vodáckého veselení.
Admirál Standa Galík připravuje symbolický klíč, kterým vodáci uzamknou řeku a modrý deštníček na hlavu, kterým pro tentokrát vylepšil s ohledem na počasí svůj outfit. „Admirál s parapletem," kroutí nad ním hlavou Vlčice a všichni se přesunují k vodě.

Zamykání řeky Bíliny.


Lodě míří od mostu ve Lbíně a vodácké „Ahoj!" zní po proudu řeky Bíliny, kterou vodáci sjížděli do Rtyně, kde byl tentokrát v místní hospodě cíl 15. vodáckého veselení. Teď řeky čeká zimní přestávka, kdy mají klid vodáci i vodní plochy. Odpočívat bude i řeka Bílina, kterou vodáci v sobotu zamkli na tři západy. „Zdravíme tě řeko, buď na nás hodná," loučil se s Bílinou za vodáky Standa Galík a František Enderst.