Už řadu let Stanislav Galík společně s dalšími příznivci vody ze spolku Voda a Rum Teplice pořádá na jaře a na podzim vodácké veselí na Bílině. Na jaře řeku odemykají, na podzim ji zase uzavírají a otočením symbolickým klíčem Bílinu posílají k zimnímu spánku. V minulých dnech tepličtí vodáci odemkli řeku Bílinu v Ohníči u mostu už po 18. v pořadí. Jako každý rok to byla parádní akce s humornými situacemi. Z přehrady ve Všechlapech teklo dost vody, takže nebyla nouze o peřeje na malých jezech. Někteří si hned na úvod vyzkoušeli teplotu vody, když otočili loď dnem nahoru. Nikomu se ale nic nestalo. Takže akci lze považovat za úspěšnou. U příležitosti vodáckého veselí vznikl i tento rozhovor s jedním z organizátorů, Stanislavem Galíkem, kterého k vodě přivedli rodiče.

Kterou řeku jste sjel první?
Jezdili jsme už jako děti s rodiči. Myslím, že to byla nejspíše Berounka, kam nás vzali poprvé na takovou vodáckou dovolenou.

Co vás u toho udrželo dodnes?
Je to zábava, relax a pohoda. Člověk poznává krajinu a na nic jiného nemusí myslet. Tedy, když vše probíhá bez komplikací.

Vodácký sport může být i nebezpečný?
Určitě, pokud se nedodržují základní pravidla, pak to může být i nepříjemné.

Založili jste vodácký spolek Voda a Rum. Kam sahají jeho kořeny?
To už je dlouho, v roce 2002. Původně jsme byly dvě party, Buřti a Kolínka. Potkali jsme se v létě na Berounce. Nakonec jsme se spojili a vytvořili jednu skupinu. Začali jsme jezdit společně na řeky po republice a pořádat akce na Bílině.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Směr, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase ve středu.