Do oka si padli od samého začátku. Jejich vzájemné rozpravy se odehrávaly v odlehčeném stylu a vtipkování. Na jedné straně primátor Teplic Jaroslav Kubera, na druhé teplický senior a člen klubu historického vojska Václav Pondělík. „On mi tykal od začátku, já zůstal u vykání. Tak nějak jsem si tykat mu při jeho postavení nedovolil,“ směje se důchodce, který část svého života zasvětil napoleonské historii, a tak v uniformě a s funkční maketou děla společně s kolegy z klubu objíždějí na pozvání různé akce v regionu. Co ještě o Kuberovi prozradil? 

„Líbilo se mi na něm, že i když přičichl k vysoké politice, zůstal člověkem. Byl lidský a dokázal mluvit i normálních věcech. Třeba o zahradě, o myslivosti, nebo o kutilství,“ vzpomíná Václav Pondělík na svého přítele. „Nedá se říci, že bychom se scházeli nějak pravidelně, že bychom byli příliš blízcí kamarádi, ale tu a tam jsme se potkali a vždy poklábosili. Velkou radost mi udělal, když se před lety najednou objevil v hospodě na mé sedmdesátiny,“ vytahuje senior z paměti.

„Jednou jsme ho nechali vystřelit z děla, na nějaké akci, které se on zúčastnil jako primátor, a my tam byli za napoleonské vojsko,“ pokračuje senior. „Nebo jsme spolu třeba otvírali po rekonstrukci kapličku u knihovny v Teplicích. Přijel se za námi podívat i k pomníčku napoleonských válek. Vždy byl normální, na nic si nehrál. Oficiality neměl příliš rád,“ přidává střípky ze vzájemného přátelského vztahu.

Teď už se spolu nepotkají. Jaroslav Kubera náhle zemřel v pondělí 20. ledna. V pondělí 3. února se s ním přišel Václav Pondělík rozloučit do divadla, kde se konal pietní akt. „Koupil jsem květinu a zašel mu dát poslední sbohem. Měl to důstojné. Teplicím bude takový člověk chybět. A mně vlastně taky,“ uvedl při odchodu z divadla sympatický senior.