Ten spolu s ani ne patnáctiletým kamarádem mučil z rasistického důvodu dvanáctileté dítě, Patrika, protože je „bílé“. Krutý lynč dvanáctiletý chlapec naštěstí přežil.

Výpravčí na nádraží byl prvním dospělým, který se 29. dubna letošního roku se zmučeným dvanáctiletým Patrikem setkal.

Jak jste se s Patrikem setkal?
Přiběhl za mnou malý klučina, jeden z těch, kteří chodí na nádraží dívat se na vlaky, že u nádraží je zmlácený chlapec a potřebuje pomoc.
Co jste uviděl, když se ocitl Patrik před vámi?
Bylo vidět, že je zmlácený. Posadil jsem ho, zeptal jsem se ho, co se stalo. Řekl, že ho přepadli a zmlátili dva cikáni, chtěli po něm mobil a peníze, ale on nic neměl. Volal jsem proto hned městskou policii, protože bylo jasně vidět, že došlo k něčemu hodně zlému.
Bylo vidět, že chlapce někdo lynčoval?
Teprve, když přijela záchranná služba a ujala se ho, prohlížela jeho tělo, a když jsem přitom viděl záda chlapce, nevěřil jsem vlastním očím. Teprve v té chvíli bylo vidět, jak je strašně zmlácený.

Byl schopen s vámi mluvit?
Hovořil se mnou, se strážníky i se záchrannou službou, ale bylo vidět, že je velmi rozrušený nebo spíše v šoku. Mě samotného to velmi rozrušilo, zanechalo na mne hluboký dojem, zvláště, když jsem se potom dozvěděl pozadí útoku, co vše se chlapci stalo. Ale mnoho detailů ze setkání s ním si nepamatuji. Musel jsem se také věnovat vlakům.

Viděl jste někdy útočníky, kteří chlapce zmasakrovali?
Ne. Nechápu, jak to mohl někdo udělat. Je zarážející, že někdo mohl něco takového udělat v tak mladém věku. Zmlácený chlapec sice stál, chodil, byl schopen se posadit, ale bylo vidět, že ho strašně bolí záda. Nevím, jestli byl vůbec schopen si v sanitce lehnout na záda. Jak jsem říkal, nesledoval jsem ho celou dobu, protože jsem se musel věnovat i drážnímu provozu.

Jeden svědek řekl, že čekal na vlak a náhle uviděl asi dvanáctiletého kluka, byl zbitý, měl oteklou tvář, zaschlou krev a roztrhané oblečení, seděl na nádraží na schodech, byl bez bot. Je to tak?
Pokud seděl na schodech, tak to bylo asi v okamžiku, kdy jsme už čekali na sanitku. Jestli měl boty? Na to si skutečně nepamatuji, protože toho bylo najednou mnoho v jednom okamžiku na práci. Strážníci, ošetření chlapce, volání záchranné služby, odbavování vlaků. Dal jsem mu i napít. Ale jestli měl boty, na to si v tom chumlu událostí nemohu vzpomenout.

Setkal jste se už s něčím takovým?
Ne. Jak jsem řekl, když jsem viděl záda chlapce, nevěřil jsem vlastním očím. Tak zmláceného člověka, ještě k tomu dvanáctileté dítě, jsem ještě neviděl. Byl strašně zmlácený. Když jsem viděl na internetu fotografie jeho těla, byl to skutečně zázrak, že to přežil.

Rozhovor skončil a výpravčí hleděl na mladého útočníka narozeného v roce 1993 a žijícího v Krupce - Nových Modlanech, jak je veden eskortou vězeňské stráže k jednání před ústeckým krajským soudem. Výpravčí náhle řekl: „Ten chlapec, kterého přepadl, byl malý, nebyl mu asi ani po prsa.“