ROZHOVOR

Kde nebo kdy vznikl nápad vyrábět takto sukně? Je to výsledek potřeby u vašich dětí?
Mojí první sukýnku jsem vyrobila asi před rokem a půl. Kamarádka se na mě, coby vyučenou švadlenu, obrátila s přáním udělat tylovou sukýnku pro její dcerku. Byly na to  pozitivní ohlasy, tak jsem se rozhodla zkusit nabídnout i jiným maminkám, jestli by nebyl o sukýnky zájem.  Jelikož jsem na mateřské, tak pro mě bylo nejjednodušší představit moje tvoření přes internet. A byla jsem mile překvapená , že  byl o sukýnky zájem. A to nejen pro malé parádnice ale i pro maminky . Tak jsem si minulý rok obnovila živnostenský list na šití a tvořím sukýnky jako vedlejší přivýdělek k mateřské.

Je to doplňková pracovní činnost při mateřské, nebo to je koníček?
Vlastně obojí. Na sebe šiju asi od třetí třídy a stále mě to baví.  A teď jsem ráda za tenhle nápad se sukýnkama, protože u stroje relaxuju a když mým výtvorem udělám ještě radost druhým, tak je moje potěšení dvojnásobné .V hlavě mám ještě spoustu nápadů pro malé zákazníky  a to nejen pro holčičky. Takže myslím, že z mého přivýdělku na mateřské plynule přejdu do práce.

Z domácího archivu Aleny MertlovéKdy je během roku největší zájem. O Vánocích?
Když jsem se rozhodla , že do šití půjdu naplno, tak jsem nečekala, že bude zájem celoroční. Určitě největší zájem byl před Vánoci. To se stávalo, abych vyhověla všem, že jsem pracovala po nocích, abych se mohla věnovat přes den dětem. Nedokážu totiž žádnou zakázku odmítnout. No a přes rok se taky vždy důvod našel  aby si někdo nechal ušít sukýnku. Jednou to jsou narozeniny, jindy je zase potřeba sukýnku na svatbu . Teď v tomhle období zase hodně tvořím sukýnky na karneval. Není vyjímkou ani šití na ještě nenarozené miminko, jako dárek to mívá totiž obrovský úspěch. A když není konkrétní akce, na kdy je moje tvoření třeba, tak oni si moje malé zákaznice vždy nějaký důvod najdou (říká s úsměvem – pozn. red.). Jak mi hodně maminek píše, malé holčičky se do sukýnek zamilují a chtějí všechny, co mám na facebooku v albu pro inspiraci.

Kolik tak za rok takovýchto tylových sukní uděláte?
Sama netuším. Všechny zakázky mám poznamenané v diáři a ten se mi krásně plní. Takže myslím, že budu mile překvapená, až to teď spočítám, kvůli daňovému přiznání. Rozhodně jsem nečekala takový zájem.

Z čeho se vlastně vyrábějí. Jak je to náročné?
Převážně jsou sukýnky z tylu a podšívkoviny.  Z takových materiálů se dělá celkem dobře a jsou efektní. Ale ne vždy jsou všechny barvy tylů úplně stejné materiálově, takže se potom chovají při zpracování trochu jinak a musí se s tím počítat, aby výsledný efekt byl na jedničku.

Kde se dá sehnat materiál? A jak dlouho trvá výroba jedné sukně?
V době, kdy jsem byla v Praze, jsem si tam našla několik výborných dodavatelů, od kterých odebírám většinu věcí. Cena a barevná nabídka látek je pro mě zásadní, protože zákazníkům chci nabídnout co nejvíc možností a barevných kombinací, jak by právě jejich sukýnka měla vypadat. A hlavně aby nevyšla moc draho, přeci jen konkurence je a bude a já si své klienty chci udržet .

Z domácího archivu Aleny MertlovéA první sukýnka?
Moje první sukýnka trvala celkem dlouho, než jsem vychytala, jak na to, aby to šlo ušít rychle . Ty nejjednodušší tipy trvají přibližně do hodiny, ale odvíjí se to taky hlavně od toho, kolik času mi rodina věnuje na práci.

Šijete pouze sukně, nebo i jiné věci?
Zatím dělám hlavně sukýnky, i když ozývají se lidi i na ušití například šatiček i jiných kousků oblečení. Ale to zatím moc nerozvíjím, přeci jen toho času nemám tolik, rodina je stále na prvním místě. Takže doplňuji sukýnky o čelenky a různé kytičky do vlásků nebo jako brože, aby holčičky ladily. Ale v hlavě toho mám tolik, co bych chtěla ušít, takže nevylučuji, že časem nepřijdu zase s něčím novým.

Jste vyučená šička, nebo jak jste se k tomu dostala?
Úplně první impuls k tomu si něco ušít byl od maminky. Myslím, že zručnost jsem zdědila po ní, stejně jako sestra. Stále nám něco šila, od oblečků až po hračky. Když jsem byla na základní škole, tak maminka, coby vychovatelka v družině, ještě vyučovala ruční práce. Takže mě to neminulo a chodila jsem tam taky . A tam to asi začalo, od třetí třídy  jsem se účastnila různých soutěží v ručních pracích a celkem úspěšně jsem se umísťovala. Po základní škole byla volba jasná. Sestra šla na oděvní průmyslovku do Prahy, tak jsem šla taky. Po škole jsme si spolu založili v Rakovníku módní salón Eliot. Potom jsem odešla za přítelem do Teplic a tady už jsem zapustila kořeny. Sice mám za sebou školu, ale myslím že nejlepší praxe pro mě byly zkušenosti až po škole. A učím se stále. Vždy, když za mnou přijde někdo s nějakou specialitou, co se šití týká, je to pro mě obrovská výzva. To mám na téhle práci asi nejradši.

Chcete se dozvědět více, podívat se na další fotky?
--- KLIKEJTE ZDE---