Z Bíliny až do Afriky? S vysokou školou sv. Alžběty to lze. Tato škola, která má sídlo rektorátu v Bratislavě a pobočky Husova institutu teologických studií v Praze a v Bílině, umožňuje svým studentům vycestovat třeba do Afriky. Získávají tam zkušenosti i kontakty. Se snahami pomáhat za hranicemi Česka jim asistuje pedagožka Monika Nová.

„Díky aktivitě bílinských studentů doputovalo do Ugandy, Rwandy a do Kambodži sušené mléko, léky či látkové tašky pro děti, které je nosí do školy,“ popsala Nová, která učí jak na vysoké škole sv. Alžběty, tak i na Univerzitě Karlově v Praze.

Novou velmi těší fakt, že se bílinští studenti rádi zapojují do různých projektů a sbírek. „Když jsem organizovala na konkrétní projekty sbírky (oblečení, hračky atd.) ať již do Afriky, pro romskou osadu na Slovensku, pro cílovou skupinu migrantů v době otevření tzv. balkánské cesty do hotspotu a naposledy v tomto roce do Kambodži, tak se studenti z Bíliny vždy aktivně zapojili,“ doplnila.

Škola se zaměřuje na sociální, misijní a charitativní práce. „Právě bílinští studenti v nich vynikají,“ říká Nová.

Jeden konkrétní příklad za všechny. Studentka Jana Motlíková prostřednictvím své pracovní pozice požádala firmu Pharmaswiss ČR, aby poskytla na projekty do Kambodži a Rwandy sušené mléko Humana. Společnost se zapojila a dodala desítky balení tohoto výživového produktu. „V těchto zemích je ho nedostatek, potřebné je pro malé děti,“ vysvětlila Motlíková.

Vítanou pomocí pro školáky v Kambodži byly plátěné tašky a také léky na tišení bolesti, horečky a vitamíny.

Ty jsou v těchto zemích pro mnohé rodiny velmi drahé. Do asijské země je věnovali lékárníci napříč Ústeckým krajem.

V Bílině probíhá výuka o víkendech v budově místního gymnázia. Na zdejší vysoké škole lze získat bakalářský titul a v navazujícím studiu v Praze následně titul magistr. „Školu navštěvují často lidé, kteří už pracují a potřebují získat vysokoškolský titul kvůli zákonu o sociálních službách,“ vysvětlila Nová.

S absolventy z detašovaného bílinského pracoviště se můžete setkat v různých neziskových organizacích, sociálních a charitativních zařízeních, v armádě, na úřadech na Teplicku. „Mnozí z nich se věnují ve volném čase i místním dětem na vesnici, a to v rámci volnočasových aktivit jako například Josef Türb. Student Špírek je kromě svého zaměstnání již dlouholetým pěstounem a vychovává další děti ve vlastní rodině. Studenti z Bíliny jsou skvělí a u státních zkoušek vždy perfektně připraveni. Svým nasazením jsou to lidé na svém místě,“ konstatovala Nová.

Učitelka jezdí do Afriky pracovně i na rozvojové projekty od roku 1999. „Společně s kolegyní ze Slovenska máme v Ugandě nevládní neziskovou organizaci. Dalším dvěma projektům se věnujeme i v okolních státech na témata sociálního podnikání. Pracovní a projektové povinnosti mě nasměrovaly i do jihovýchodní Asie. Z Kambodži jsem se vrátila v únoru tohoto roku,“ sdělila Nová.

Tato asijská země jí učarovala svojí kulturou a památkami. Má tam i řadu přátel. S jistým znepokojením proto sleduje události kolem šíření nákazy koronavirem. „V Kambodži byly největší obavy v lednu a v únoru, kdy Čína hlásila velkou úmrtnost. Obří strach z Covid-19 a s tím spojená úmrtnost se Kambodži zatím vyhnuly. V současnosti jsou stále zavřené školy,“ popsala pedagožka. Výskyt je podle ní početně menší než v Česku. „Vzhledem ke špatnému stavu zdravotnictví, především mimo hlavní město, se však jen těžko odhaduje, kolik lidí může být v současnosti zasaženo koronavirem,“ dodala.

Lidé, památky, příroda. V Kambodži je krásně, říká Monika Nová

Čím vás Kambodža okouzlila?
V Kambodži je krásně. Lidé, památky, příroda. V UNESCO zapsaný chrámový komplex Angkor wat, který je největším lákadlem pro turisty. Země prošla i genocidou Rudých Khméru. Zajímavým místem na připomenutí nedávné odstrašují historie je muzeum genocidy Tuol Sleng. To se nachází v bývalé školní budově, která sloužila letech 1975 – 1979 jako vězení. V současné době je situace politicky stabilizovaná. Důsledky genocidy jsou však citelné. Intelektuální skupina byla v rámci genocidy vězněna a následně zabita či popravena. Nová generace vědců, spisovatelů, učitelů, lékařů, právníků, umělců a novinářů dorůstá jen pomalu. V zemi je, i přes tuto krutou historii, veselo. To vychází i z toho, že země je budhistická. Lidé tam jsou silné osobnosti, které vědí, že musí jít životem dál.

A jaká tam je úroveň školství?
Nedostatek škol a tříd, a to zejména ve venkovských oblastech, omezuje celkové počty dětí ve vzdělání. Většina kambodžských vesnic má základní školu, ale neučí se často systematicky kompletně podle osnov. Střední školy a vysoké školy jsou placené a stávají se nedostupnými pro mnohé mladé lidi a je velká škoda, že jsou především nedostupné pro nadané a talentované z důvodu finanční situace rodiny. Dalším problémem je poměr mezi učitelem a počtem žáků ve třídě, který je velmi vysoký a vede k neefektivnosti. Uvádí se, že více než 60 procent učitelů základních a středních škol má nanejvýš středoškolské vzdělání. To ohrožuje celkovou kvalitu vzdělávání. Zde je právě prostor pro realizování projektů Adopce na dálku. Důležitá je působnost neziskových organizací, které mohou nedostatky ve školství řešit například stavbou a následným provozem školy, výukovým pobytem cizinců jako dobrovolníků v místní škole či financováním školného dětem prostřednictvím českých dárců.

Co vám v Kambodži přirostlo k srdci?
Do Kambodži i do Afriky se ráda vracím nejenom z důvodů pracovních, ale i soukromých. V rámci dlouholeté působnosti tam mám již přátelské kontakty. Setkání s jinou kulturou, etnikem, je vždy obohacující. Důležité je umět číst kulturu. Míst, kterých mám v Kambodži ve svém srdci je mnoho. Pokaždé se těším na krásu budhistických klášterů, vnímání řeky Mekong a chrámový komplex Angkor wat. Ten mě vždy překvapí něčím jiným, a to jsem ho již navštívila několikrát.

Jezdí za vámi do rozvojových zemí i vaši studenti?
Ano. Například absolvent z bílinské pobočky Martin Blažek se stále aktivně zajímá o rozvojovou pomoc v Africe a taktéž i studentka Lucie Klouzová. Byli to první studenti z pobočky v Bílině, kteří přijeli poznat rozvojovou spolupráci v terénu. Ráda jsem je v Africe přivítala.

Evropa, Česko nevyjímaje, teď řeší Covid-19. Jak je to v Kambodži s touto nákazou?
V Kambodži byly největší obavy v lednu a v únoru, kdy Čína hlásila velkou úmrtnost. Obří strach z Covid-19 a s tím spojená úmrtnost se Kambodži zatím vyhnuly. V současnosti jsou stále zavřené školy. Výskyt je početně menší než v Česku. Vzhledem ke špatnému stavu zdravotnictví, především mimo hlavní město, se však jen těžko odhaduje, kolik lidí může být v současnosti zasaženo koronavirem. Velký problém však spatřuji s tímto tématem Covid-19 v Africe. V mnohých regionech a státech funguje na velmi špatné úrovni zdravotnictví, které se nachází i ve zanedbaném hygienickém stavu. Další problémem je neexistence sociálních systému a tzv. záchranné sociální sítě a v neposlední řadě, zde spatřuji problém při případném dodržovaní karantény a vládních opatření. Hovořím za mnohé regiony, které znám, kde lidé žijí komunitně a bydlí pospolu mnohdy i v jedné místnosti bez hygienického zařízení. Z pohledu jejich stylu uvažování a každodenního žití by podobná opatření, které máme nyní v ČR, byla nerespektovaná a nedodržitelná.