Oblast severních a severozápadních Čech byla dlouhodobě sužována opakujícími se smogovými situacemi, kdy imise oxidů síry, dusíku a těžkých kovů překračovaly limitní hodnoty. Dne 8. listopadu 1989 se v Teplicích objevily plakáty, které na neúnosné ekologické podmínky reagovaly a vyzývaly občany k protestní demonstraci. Na tehdejším náměstí Zdeňka Nejedlého se 11. listopadu 1989 sešlo 800 až 1000 lidí, kteří požadovali čistý vzduch. Zaskočená policie zasáhla až při průvodu městem. Demonstrace se následující dny opakovaly a vyvrcholily 13. listopadu, kdy byla vedení města předána petice s žádostí, aby se o ekologické situaci začalo veřejně jednat. K setkání demonstrantů s vedením města došlo 20. listopadu už za poněkud změněné politické situace. Ekologické demonstrace se z Teplic šířily i do dalších měst – Litvínova, Mostu, Děčína.

Čtvrtá hodina odpolední. Právě v tento čas začínaly v Teplicích 11., 12. a 13. listopadu v roce 1989 ekologické demonstrace za čistý vzduch, které o několik dní později přerostly v celorepublikovou revoluci, jež dostala přívlastek sametová.

Tehdejší situaci na severu Čech připomíná v Teplicích pamětní deska, kterou po převratu na Benešově náměstí odhalili účastníci památných ekologických demonstrací. Jedním z nich byl Jan Saidl. Ten už v minulých letech, kdy bylo kulaté 30. výročí osudného listopadu v Teplicích, Deníku popsal, jak to tenkrát vypadalo. „Nejprve se nás sešel u kašny jen malý hlouček, postupně se to ale rozrůstalo, až z toho bylo plné náměstí,“ popisuje, jak to tehdy v listopadu 1989 začalo. „Přišli skoro všichni z teplického undergroundu, také studenti z gymnázia, ekonomky a konzervatoře. Z nedaleké restaurace Split dorazily ‚máničky‘, které tam vysedávaly,“ pokračuje ve vzpomínkách přímý účastník.

Meky Žbirka v Teplicích.
Vzpomínka na Mekyho. V Teplicích křtil čajem s mlékem jedno ze svých DVD

Hlavním požadavkem teplických demonstrantů ale nebylo zrušení tehdejší vlády KSČ ani rozvrácení socialismu. Tepličané chtěli čistý vzduch. Lidé nebyli spokojeni s tím, co dýchali. Celá krušnohorská pánev byla v té době ve špinavé mlze. Nejhorší byla bezmoc místních obyvatel. Úřady například v některých dnech lidem nedoporučovaly větrat či zbytečně vycházet ven. Skutečný stav ovzduší a jeho dopad na zdraví lidí se tehdy nezveřejňoval. Vládnoucí režim se o jejich osud příliš nezajímal. Kouřící továrny pro něj i tehdy, na konci osmdesátých let, zůstávaly symbolem prosperity.

Po pádu režimu se o ekologických problémech severních Čech mohlo začít mluvit otevřeně a ovzduší v Teplicích se výrazně zlepšilo. U příležitosti výročí 32 let od tehdejších demonstrací se nyní konají na Benešově náměstí vzpomínková setkání. Lidé zapalují svíčky u pamětní desky, která připomíná, co se tehdy stalo.