Čtrnáct skladeb s nezaměnitelným autorským rukopisem nabízí na své novince Sexy Exity písničkář Xindl X. Na konci května z nich některé představí na největším hudebním festivalu letošního roku v Teplicích, na Lázeňské 2019.

Název alba se pro hudebníka začal rýsovat poté, co dopsal písničku Kufry mám sbalený, v níž konstatuje, že většinu problémů si na útěcích stejně bereme s sebou.

„Motiv útěku jsem pak začal vidět i v ostatních skladbách. Třeba Alenka jak jí říkám Alenka v říši za displayem je o útěcích do virtuální reality, Byznys zase o útěku z doby, kdy měl člověk kamarády, ale teď mu jde jenom o to všechny vyždímat…

Píseň Byznys vyšla jako druhý singl (po Věčně nevěrné). Jeden z posluchačů ke klipu k ní píše, že „Xindl nám, totálně pitomým a ožralým Čechům, vždy udělá nějaké to téma, které zakomponuje do písničky, a co si z toho vezmete, je na vás“. Vystihuje to vaše tvůrčí záměry, které jste měl?

Myslím, že to platí u každé skladby že je každého věc, co si z ní vezme. Když ale písničku píšu, tak samozřejmě vím, o čem je. Přece jenom jde o poezii, ne o instruktáž, takže občas mi do textu proleze mezi řádky i něco jiného. A když to tam někdo najde, nemusí to být nutně špatně. Je pravda, že byly i písně, které někteří lidé „pobrali“ úplně obráceně.

Čím to podle vás je?

Je to hodně dáno mou metodou psaní, která spočívá v tom, že když něco ztrhávám, tak o tom zpívám v první osobě toho typu člověka, který zrovna kritizuju. Ať už se to vztahuje k Andělovi, Naší partě nebo Čecháčkovi a Totáčkovi k němu mi někdo napsal, že to taky tak má, jak zpívám, že za komunistů bylo líp. Já na to, že ale kritizuju lidi, co přemýšlejí tak, že tvrdí, že za komunistů bylo líp! S tím člověk těžko něco udělá. Leda by byl trapně doslovný, a to mi zase přijde, že trapná doslovnost a poezie nejdou dohromady.

V písni Dřevo, která je v pořadí třetím singlem z desky a k níž jste před pár dny vypustili klip, tentokrát hraný, si všímáte údělu člověka, který nepodléhá technologickým trendům doby. Je v ní opravdu něco z vás?

Ano, Dřevo je vlastně auto-bio píseň. Jsem člověk, který se moc neumí pohybovat na sociálních sítích, přitom se v dnešní době od zpěváků či umělců očekává, že si budou dělat promo z velké části sami tím, že budou s fanoušky komunikovat napřímo. Osobně jsem měl rád spíš časy, kdy se skutečné rockové hvězdy s nikým nebavily a lidé si jejich příběhy domýšleli.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Směr, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase ve středu.