„S tím, že v Ústeckém kraji není záchytka, máme problém. Když narazíme na člověka, který natolik přebral, že není schopen to rozchodit a vinou alkoholu se ocitá až v ohrožení života, nezbývá nám, než přivolat vůz rychlé zdravotnické služby,“ přiznává Tomáš Pykal, ředitel Městské policie Dubí. Podobný problém řeší jeho podřízení zhruba jedenkrát do týdne.

Také tepličtí městští strážníci se nejprve snaží s opilci komunikovat, chvilku se s nimi tak zvaně „procházejí,“ ale pokud se zdá, že by mohlo být ohroženo jejich zdraví, vozí je do teplické nemocnice.

„V průběhu roku 2007 jsme kvůli opilosti nechali odvézt v Teplicích sedmadvacet lidí. V jednom případě strážníci museli přivolat sanitku, protože dotyčný byl opilý natolik, že bylo ohroženo jeho zdraví,“ potvrzuje ředitel městské policie Michal Chrdle.

Stejný postup volí strážníci v Krupce, tam dokonce ještě nenarazili na případ, že by museli volat „záchranku.“

V Bílině přistihnou opilce v ulicích jednou, dvakrát do týdne. „Většinou už jsou poblíž domova. Takže je protáhneme až k bytu a předáme manželkám, ty už si s nim poradí,“ usmívá se Marcel Špička, ředitel zdejší městské policie.

Místo na záchytku do nemocnice

Společnost Krajská zdravotní, a.s. není provozovatelem záchytných stanic, sloužících pro umístění podnapilých jedinců.

„Osoby s diagnózou akutní intoxikace alkoholem jsou nicméně běžně hospitalizovány ve zdravotních zařízeních naší společnosti. Dle interní statistiky se jedná přibližně o padesát pacientů ročně na jednu nemocnici, průměrně tedy přibližně jeden pacient za týden,“ uvedl tiskový mluvčí Krajské zdravotní a.s. Jiří Vondra.

Podle něj spočívají problémy s příjmem a ošetřením podnapilých pacientů především v čerpání personálních i hmotných kapacit zdravotnického zařízení na léčbu stavu, který si pacient způsobil vědomě. Na rozdíl od jiných onemocnění, se kterými jsou pacienti ošetřováni ve zdravotnických zařízeních Krajské zdravotní, a.s.

Po procedurální stránce se technika příjmu a ošetření neliší od standardních procesů přijetí a ošetřování pacienta na lůžkovém oddělení.

„Pacientovi je poskytnuta veškerá adekvátní zdravotní péče, kterou jeho zdravotní stav vyžaduje,“ zdůrazňuje Vondra.

Přiznává, že většinou musí být nasazen větší počet personálu, především středního a nižšího, který může v dané chvíli bohužel chybět u jiného pacienta.

Z opilosti se prospí

Pacienti s diagnózou akutní intoxikace alkoholem jsou umísťováni na standardních lůžkových odděleních, především interních oborů.

V případě ohrožení základních vitálních funkcí bývají umístěni na lůžkách pro intenzivní péči. Způsobí–li si vinou opilosti úraz, což není vzácností, jsou umísťováni na lůžka chirurgických oborů, včetně intenzivních.

Finanční úhrady probíhají standardně mezi zdravotními pojišťovnami a zdravotnickým zařízením, na podkladě vykázané poskytnuté péče. Pokud zdravotní pojišťovny následně jednají se svými klienty v rámci regresního řízení, zdravotnické zařízení o tomto jednání již zprávu obvykle nedostane. Regulační poplatky se vybírají standardně podle zavedených sazeb v závěru hospitalizace pacienta.

Záchytka není a nebude

V září roku 2006 napadl opilý devětadvacetiletý muž zdravotnický personál Masarykovy nemocnice Ústí nad Labem. Zdravotníkům vulgárně nadával a poté jednu z ošetřujících žen zranil, způsobil jí pohmožděniny na krku a odlomení kosti na ukazováku ruky, druhá utrpěla jeho vinou posttraumatic­ký šok.

Jak se v souvislosti s tímto případem tehdy vyjádřil hejtman Jiří Šulc: „Kdyby fungovaly záchytné protialkoholní stanice, tato situace by vás nepotkala, ale opilec by ublížil jiným“.

Je potřeba říci, že ve vyhlášce ministerstva zdravotnictví stojí, že záchytné stanice zřizují kraje ve své samostatné působnosti, jenomže financování těchto zařízení není uspokojivě vyřešeno, náklady by od opilců byly jen těžko vymahatelné,“ tvrdil v roce 2006 Šulc. Proto Ústecký kraj záchytné stanice nezřizuje.

Hejtman přiznává, že stav v této oblasti je dlouhodobě neuspokojivý, ale dokud nedojde k odpovídajícím změnám v legislativě a ve financování tohoto typu péče, považuje ho za neřešitelný.

K TÉMATU: CO NA TO ÚSTECKÝ KRAJ?

Ústecký kraj/ Už téměř sedm let nefunguje v Ústeckém kraji žádná protialkoholní záchranná stanice. Ta poslední se uzavřela 15. srpna 2001 v Bílině. Na hejtmanství o zřízení záchytné stanice neuvažují.

Zbyněk Šebesta z kanceláře hejtmana Ústeckého kraje řekl, že problematika záchytek je spíše v rukou obcí či měst. V současné době mají podle něj právě města či obce možnost zřizovat záchytné stanice nebo se podílet na jejich financování. „Kraj nemá za povinnost provoz protialkoholických stanic financovat,“ podotkl Šebesta.

Poslední záchytka v Bílině skončila kvůli nedostatku financí. Vedení město a nemocnice v Bílině nejdříve jednalo s ministerstvem vnitra a financí. Marně. Hornická nemocnice s poliklinikou v Bílině proto požadovala v roce 2001 po Ústeckém kraji úhradu faktur za péči poskytovanou v protialkoholické záchranné stanici v prvním pololetí roku 2001.

„Tento požadavek však byl nelegitimní. Navíc kraj si v té době žádným rozhodnutím rady ani zastupitelstva tuto službu neobjednal,“ uvedl Šebesta a jedním dechem dodal: „Zpětné financování tak nepřicházelo ani nepřichází z hlediska rozpočtových pravidel v úvahu.“