„Bohužel. S majitelem není žádná řeč. Nekomunikuje s námi. Už jsem oslovila i památkový úřad, ale bez výsledku. Zámek nám tu chátrá dál,“ smutní starostka Ohníče Lenka Brandtnerová. Je si vědoma toho, že nic netušící návštěvníci, kteří lokalitu Ohníčska navštíví, viní za stav historické stavby obec. „Není to ale naše, nemůžeme s tím nic udělat. Je to škoda,“ brání se starostka.

Deník na návštěvěDeník na návštěvěZdroj: DeníkV katastru nemovitostí je jako majitel zapsaná společnost Liwa Investment Group, se zázemím v zemích arabského světa. Společnost také vlastní v Teplicích Lověnu. Kontaktovat její zástupce se nepodařilo.

K zámku vedlo kdysi několik přístupových cest. Vstupem od návsi to byla kaštanová alej, jak vzpomíná starostka. Druhá alej lemovala příjezdovou silnici od Tuchlova. Tam také dříve bývala autobusová zastávka, než byla vybudovaná čtyřproudová rychlostní silnice Teplice – Bílina.

V přilehlém parku zámku dnes funguje několik samostatných soukromých provozů. Cesty ale příliš udržované nejsou. Vidět jsou torza laviček, které dříve sloužily jako odpočinková místa pro pacienty léčebny.

Křemýž je zapsán jako barokní zámek. Původně ho tvořila jednopatrová budova s válcovitým rizalitem neseným přízemními sloupy. Ve vrcholové části se rozšiřoval do cibulovité věže s lucernou. Do současnosti dochovaný zámek je po přestavbách v minulosti dvoupatrový. Na jihovýchodní křídlo navazuje obytný dům se zjednodušenou podobou zámeckých fasád. K zámku patřila také zimní zahrada a barokní jízdárna.

Prvním panským sídlem v Křemýži byla tvrz připomínaná poprvé v roce 1545. Stála severně od vesnice na návrší Ladenburk. V roce 1669 koupila křemýžské panství baronka Kateřina Alžběta z Bachonhay. V letech 1693–1695 nechala postavit na úpatí Ladenburku barokní zámek a starou tvrz strhnout. Panství po ní zdědila její neteř, která se provdala za Jana Antonína Hýzrleho z Chodova. Později panství vlastnili Věžníkové z Věžník a Ledebourové, kteří zámek drželi až do roku 1945. Říšský hrabě Klement August Ledebour-Wicheln na počátku 19. století zámek rozšířil o druhé patro.