Nejistota a zlost. Takové pocity se už týden mísí v hlavě profesionálního kadeřníka Jana Pešana. Prakticky ze dne na den musel na základě vládou vyhlášených opatření zavřít svůj salon v Teplicích, vzít kalendář a vyškrtat z něj řadu objednaných zákazníků na další období. „Na den to je tak pět, šest lidí, někdy i více,“ říká dlouholetý reprezentant ČR v účesové tvorbě. Návštěvníci salonu teď budou živnostníkovi chybět. I za prostory duchů, ve které se opuštěné místnosti kadeřnictví rázem proměnily, se totiž musí platit nájem.

Kadeřníky „drtí“, že nemohou stříhat. Za zákazníky domů se řada z nich bojí, buď z obavy nákazy, nebo ze strachu před kontrolou. To, zda tam totiž vůbec mohou, jak tomu bylo třeba na jaře, nevěděli v pondělí 26. října ani operátoři na informativní lince 1221 ministerstva zdravotnictví. „Nemám na to jednoznačnou odpověď,“ řekla redaktorovi Deníku s odkazem na platné zákazy pro živnostníky operátorka.

„Je to strašná doba hlavně tou nejistotou. Nevíte, jak dlouhou a co bude,“ poznamenává Pešan. Podle něj se ale taková situace dala s vývojem koronavirové pandemie čekat. Tím, že na začátku měsíce mohl kadeřník ještě fungovat, očekává v říjnu propad tržeb o 50 procent. „Co ale bude dál?“ ptá se. „Vývoj situace není v republice nikterak příznivý. Nefandím si, že bychom se brzo vrátili zpět do práce,“ uvažuje. Negativní dopady nevidí pouze ve své živnosti, ale také v případě jeho klientely. „Vlasy, které jsou zvyklé na určitou péči, ji prostě pravidelně potřebují,“ dodává.

Služba tak chybí především ženám, které si mnohdy neumí s přerostlými a odbarvenými vlasy poradit. Někteří zoufalí lidé se tak stříhají a barví sami, jiní doufají v brzký konec omezení.

Protipólem kadeřnické živnosti jsou v této době květinářství. Ta zůstala na seznamu otevřených provozoven, především kvůli nadcházejícím Dušičkám a také povoleným pohřbům a svatbám. Mohli by si „chrochtat“, ale jak ukázaly minulé dny, provozovatelé důvod ke spokojenosti nemají.

„Lidi sice chodí, ale je to vlažné. Minulou středu, když se rozhodovalo, co se zavře a které provozy zůstanou otevřené, tu byl nával. Lidé kvůli nejistotě, zda to pak budou mít kde pořídit, kupovali vše. Pak to zvolnilo,“ líčí majitelka květinářství v Duchcově Jana Řezníčková. „Starší lidé nechodí skoro vůbec. Je vidět, že se bojí vycházet ven,“ poznamenává.

Jak to bude dál, je podle ní s otazníkem. „Zatím to zvládáme, mám tu i další prodavačku. Vůbec ale netuším, jak to bude na Vánoce. Krušné pro mě budou nejspíše měsíce leden a únor,“ uvažuje. „Proti jiným živnostníkům, kteří museli už provozy nejprve omezit a pak dokonce před týdnem zavřít, a nemají tím pádem vůbec žádný příjem, jsme dopadli lépe,“ podotýká s tím, že s nejistou vyhlídkou, jak přežije další měsíce, se snažila už omezit řadu nákladů na provoz.

Těžkou situaci nastavily vládní sliby živnostníkům v pohostinství. Někteří teď musejí řešit, co dělat se zásobami, které si pořídili. „Když nám omezili počty lidí u stolu, tak říkali, že to je poslední opatření, které nás ohrozí, že nás už jinak nechají žít. Tak jsem nakoupil,“ vypráví Jiří Voth, který má penzion s restaurací v malé obci Růžová na Děčínsku. „A teď tu mám plné mrazáky a nevím, co s tím. Letos už neotevřu, tak to bude jíst nejspíše celá moje rodina přes zimu,“ snaží se žertovat. Příliš do zpěvu mu ale není.

„Zavřeli nás ze dne na den, ani jsem nedostal šanci to prodat. Teď tu sedím a sepisuji do tabulky, kolik v tom mám peněz. Není to příjemný pohled,“ uzavírá živnostník v oblasti pohostinství, jehož sezónní penzion měl být normálně otevřený až do konce listopadu.