„Zdeněk byl jedním z našich prvních členů od roku 1992, kdy vzniklo občanské sdružení Fokus Ústí nad Labem a později i aktivním členem sdružení pro péči o duševně nemocné Self Help. Díky obrazům ho znali a uznávali i za hranicemi," řekla Lenka Krbcová Mašínová.

Zdeněk Košek pochází z Duchcova, žil, pracoval a tvořil v Ústí nad Labem. „Bytostně jsem od dětství kreslíř a malíř i meteorolog," tvrdil o sobě. Vyučil se typografem, patnáct let pracoval jako sazeč v někdejší Severografii, zastával i pozici vedoucího propagace a výtvarníka v ústeckém domě kultury. Od roku 1989 byl v invalidním důchodu. Onemocněl schizofrenií.

Kreslil už například na vojně vtipy na dopisní obálky. Jeho umělecké nadání se rozvinulo s nemocí. „Celý život něco kreslím nebo maluji," psal o sobě na webových stránkách a doložil to statistikou: přes 300 zveřejněných vtipů v tisku, kolem 30 ilustrací v novinách a časopisech, 3 000 kreseb různou technikou, 3 000 meteorologických obrazců, zhruba 400 olejomaleb, temper, akvarelů.

Zúčastnil se zhruba 50 samostatných i kolektivních výstav obrazů, kreseb. Považoval si mimo jiné zahraničních výstav pod hlavičkou ART BRUT (Syrové umění) v Paříži a Angers, v Bruselu, ve finském Kansantantemkeskus, v estonském Tallinu, v Athénách, v Kolíně nad Rýnem nebo v galerii Cavin Moris v New Yorku či Tokiu. Cenil si výstav na různých místech v České republice, například v Praze v galerii U kamenného zvonu a ve Francouzském institutu ve Štěpánské ulici nebo v Brně na fakultě výtvarného umění.

Zdeněk Košek odešel do malířského nebe

„Zemřel Zdeněk Košek. Dnes. Doma v míru a pokoji." - sms 27. 12., 19.02.03 hodin od Lenky Krbcové Mašínové, předsedkyně Fokusu Labe.

Srážkolog a bouřkolog

V období vánočních svátků je konec života blízkého či známého člověka obzvlášť citlivý. Smrt je součástí člověka, ale zaskočí pokaždé. Ještě více, když překvapí. Tato nebyla očekávaná, překvapila a zabolela.

Se Zdeňkem Koškem, malířem, který v umění ART BRUT zdolával svět, člověkem, který měl velkou zkušenost se schizofrenií, srážkologem a bouřkologem, jak si říkal, jsem se seznámila díky Fokusu, jehož byl členem, jako šéfredaktorka Ústeckého deníku.

Patrně to bylo v roce 1997, protože z léta tohoto roku mám schovanou tehdejší přílohu Revue se svojí dvoustránkou o panu Malíři. Byla jsem a budu poctěná tím, že měl ke mně Zdeněk Košek takovou důvěru a půjčil mi svůj Deník, abych z něj mohla citovat. Pustil mě do svých pocitů i do ateliéru na sídlišti Skřivánek.

Malování ho nabíjelo a vyčerpávalo zároveň. Nedovedl si ale představit život bez svých obrazů. Ukázal se světu, Francii i Americe. Zdeňka Koška úplně nedocenili „doma". V Ústí, kde žil a tvořil. Také město včetně života na sídlišti zvěčňoval ve svých olejomalbách.

Obrazy neprodával ale daroval

Toužila jsem mít jeho „abstrakci" v bytě. Řekl mi, že obrazy neprodává. Daroval mi repliku „Hlavy" z roku 1990. Mám ji viset v pracovně. Myšlenky, čísla, počasí. To je, byl a bude Zdeněk Košek. Díky redaktorské práci jsem se setkala s lidmi, kterých si považuji.

Jedním z nich byl právě i Zdeněk Košek. Vybavuji si naše tradiční letní obědy na střekovském hradě. Sešly jsme se vždy jednou za rok. Po odchodu z Deníku už byla setkání náhodná a pro mě pokaždé milá.

Netušila jsem, že naše náhodné střetnutí po letech v „Bárce" v pondělí 7. prosince bude poslední. To už jsme byli na jedné lodi. On dlouholetý člen Fokusu Labe, já nový zaměstnanec. Do fokusácké kavárny prý chodil pravidelně na vídeňskou kávu. Vyprávěl, že jede do Prahy na vernisáž, o matce, která nedávno odešla, o otci a synově rodině.

Už je dvojnásobný dědeček. Pamatuji si, jak mi před lety vyprávěl, že se jeho syn bude ženit. Byl otevřený, přátelský, přemýšlivý a myšlenkové pochody dokumentoval štětcem. Zanechal po sobě nepřehlédnutelnou stopu.

„Chtěl bych podat nějaké svědectví o životě. Chci, aby po mě něco zůstalo. Obrazy jsou můj život, odráží jej. Hodnotím je jako svoje děti s tím rozdílem, že se nemění. Děti dorůstají, stárnou. Obraz se může jen technicky změnit, popraskat nebo ztmavnout, námět však zůstává stejný," řekl mi jednou. Přání se mu splní. Nejenom hmatatelně, ale i srdečně.

Pane Zdeňku Košku, krátce po svých 66. narozeninách jste ukončil dny na zemi, zasloužíte si vřelé přijetí v malířském nebi. Jsme s Vámi s úctou a milou vzpomínkou.

Alena Volfová