V rozhovoru také říká, že ho v osmasedmdesáti letech už nic nepřekvapí a že vše, co se děje, je v podstatě opakováním předchozího.

Jak podle vašeho názoru vidí mladí lidé listopad 1989?
Mladí vnímají rok 1989 již jako historii. Podobně jako okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Je to prostě mimo jejich zkušenost.

Říkají mladým lidem něco hodnoty, ve které věřili lidé v listopadu 1989?
Mladí nevědí nic o atmosféře listopadu 1989. Ani je to nebude zajímat, jako je nezajímaly krajské a senátní volby. Organizace pro hospodářskou spolupráci (OECD) zjistila, že o politiku se u nás vůbec nezajímá 30 procent občanů, ale mezi nimi je mladých 57 procent.

Má tento postoj něco společného i s tím, že proti prezidentovi Zemanovi stojí názorově lidé s vyšším vzděláním a mladší lidé?
Je to běžná generační výměna. Od 17. listopadu 1989 je to už 27 let. Děti, kterým bylo v roce 1989 kolem deseti let a méně, si už nepamatují, co se dělo za takzvaného socialismu. Čili dnešní mládež a lidé do 35 let již žijí v naprosto jiném světě, než který si pamatují jejich rodiče. Od 90. let se postupně zvyšuje také počet mladých s vyšším vzděláním. Ale jsou samozřejmě naivnější, protože nemají tolik zkušeností jako starší lidé. To se opakuje v každé generaci. Dnešním mladým chybí deziluze starších ročníků, protože starší lidé, tehdy ti mladí, si od převratu v listopadu 1989 hodně slibovali, ale přes všechna pozitiva se řada jejich očekávání nenaplnila.

Jaká je role dnešních vysokoškoláků jako nositelů názoru o přítomnosti?
U vysokoškoláků panuje iluze, že pokud nějakou událost kritizují nebo vychvalují profesoři, rektoři nebo umělci, že jejich slova mají větší váhu. Přitom jejich názory mohou být naivní. Karel Hvížďala nedávno v jedné debatě upozornil, že specifická odborná znalost umělce nebo profesora nemusí vůbec znamenat větší politický rozhled. Ve vztahu k roku 1989 lze říci, že oslavy 17. listopadu budou po sedmadvaceti letech již jenom vzpomínkovou akcí pro politiky a záminkou pro demonstrace aktivistů. Pro drtivou většinu obyvatel to bude prostě volný den. Ale pro některé starší herce to bude svátek.

Když jsme u herců, jak na ně vzpomínáte v souvislosti s listopadem 1989?
Vzpomínám především na DAMU. Působil jsem tam jako pedagog na katedře scénografie. Ročník, který v roce 1989 školu končil, byl silným ročníkem, pokud šlo o talenty. DAMU byla v listopadu 1989 v čele protestního hnutí. Mladí lidé byli tehdy pod ohromným tlakem. Teprve po nich se začali přidávat další. Mají tedy určitě na co vzpomínat.

Vy jste na DAMU byl předsedou stávkového výboru?
Ano, hned na začátku. Tehdy začínali s tím, čemu se dnes říká sametová revoluce, úplně jiní lidé, než kteří se k tomu dnes hlásí. O některých z těch dnešních tehdy ještě nikdo nevěděl.

Nedávno jste pro Deník uvedl, že se herci v politice neuplatnili?
Pokud byli herci v parlamentu v porevoluční době, nejsou spojováni s ničím významným. Spíš se uplatňují jako roztleskávačky, tedy dobře viditelní fanoušci nejrůznějších politiků.