Když pootevřeným oknem ráno slyšíte, jak lidé na parkovišti seškrabují led z čelních skel automobilů a sběrače projíždějících trolejbusů jiskří, nechce se vám z postele. Po dlouhé době je na Teplicku zase zima, kdy se na horách drží sníh a teploty i v nížinách olizují deset stupňů pod nulou. Přesto zdaleka nehrozí vyhlášení takzvaných uhelných prázdnin, jako tomu bylo na začátku roku 1979, kdy byla zima v regionu neúprosná. Sněžilo i neuvěřitelných 80 hodin v kuse a mínusové teploty byly oproti dnešku dvojnásobné.

Dodnes na toto mimořádně chladné a sněhové období vzpomíná řada Tepličanů. „Byla to ta správná zima. Mrzlo a v ulicích byly hromady sněhu, do toho ale svítilo sluníčko. Dětem vyhlásili ve školách dlouhodobé uhelné prázdniny,“ loví z paměti Vlaďka Rybáčková.

Kroniky popisují, jak v dolech v té době zamrzla korečková rypadla a pásové dopravníky. Uhlí na naložených vagonech na tom nebylo o moc lépe. Kotelny a elektrárny se dostaly do situace, kdy neměly čím topit.

FLOTILA PLUHŮ

Ladovské období trvalo od začátku roku 1979 celé tři týdny. Boj silničářů s bílou nadílkou v horských lokalitách Teplicka zaznamenal tehdejší Deník Směr na svých stránkách: „Průjezd do rekreačních oblastí Krušných hor permanentně zajišťovalo 6 sypačů, 5 sněžných pluhů, stejný počet traktorů se škrabkou a další technika s rozmetadly sněhu včetně zapůjčených bagrů, nakladačů a fréz.“

Školákům v lednu 1979 nastaly mimořádné prázdniny, což zkomplikovalo život jejich rodičům. V některých školách fungovaly v nouzovém režimu alespoň družiny. „Byla jsem v té době na Metelkárně. Neučili jsme se, navštěvovali jsme různé zábavné programy, třeba jsme chodili do hvězdárny na pořady o vesmíru nebo na animované pohádky,“ vzpomíná Lenka Stránská.

Žačkou v té době byla i Lenka Becherová. „Myslela jsem, že to takto bude každý rok, ale to jsem se hodně spletla,“ vypráví. Dnes je coby matka ráda, že tak dlouhé volno v lednu pro školáky není.

„Tehdejší neplánované prázdniny musely zamotat hlavu nejedněm rodičům. Ani nevím, kdo mě doma v té době vlastně hlídal,“ dodává Becherová.

KONEČNĚ TÁNÍ

Obleva, která přišla po 20. lednu, třítýdenní kalamitní situaci na Teplicku uklidnila. Život se pozvolna vracel do zaběhnutých kolejí. Uhelné prázdniny skočily k 29. lednu 1979. Děti se ale příliš neradovaly, protože vzhledem k zameškanému učivu jim vláda zrušila jarní prázdniny a zakázala celodenní výlety.

Dnešní školáci by podle sondy Deníku mimořádné uhelné prázdniny také brali. „Pro mě je příznivé každé volno, které ve škole máme. Nejsem zrovna fanoušek lyžování, ale s volným časem bych si určitě poradil,“ uvedl středoškolský student Mirek. Trochu odlišně to vidí dnešní rodiče.

„V zimě se divíme, že je zima, v létě nadáváme na vedro. Jsme zhýčkaní, ale takto je to přeci normální. Tak ať školáci pěkně chodí do školy, volna mají i tak dost. Mají se víc otužovat, aby nebyli nemocní a nevadily jim mrazy,“ připomíná Radoslav Prej.