Když v červenci zadržela zásahová jednotka při akci Bankéř lupiče - policistu Jindřicha K. ze Svádova, vzbudilo to mezi policisty v Ústí překvapení a rozpaky. Jejich kolega měl letos od března s nožem, kasrem a s pistolí přepadnout čtyřikrát menší bankovní pobočky.

Hovořili jsme s několika policisty, kteří svádovského policejního bankovního lupiče dobře znali. Někteří se s ním setkali i po zatčení při plnění svých pracovních povinností. Pro všechny je zatčení a vazba kolegy velkým otazníkem a záhadou. I přes to, že se k poslednímu případu útoku na banku policista přiznal.

Dobrý parťák

„Znal jsem ho léta, nějaký čas jsme spolu i sloužili. Vždy to byl klidný a rozvážný člověk. Jednal s přehledem, nebyl agresivní. Prostě jste se na něho mohli spolehnout,“ vzpomíná jeden z policistů, jiný dodává, že Jindřich K. přišel od městské policie. K policii šel po roce 2000. Nejprve na praporčický kurz, a bez problémů potom zapadl do běžné policejní práce.

„Nastoupil do oddělení železniční policie v centru Ústí v Jirchářích naproti hlavnímu nádraží. Tam policie ještě do letošního léta měla v první patře služebnu. U železniční policie sloužil v Ústí asi do roku 2005 a potom šel do Prahy. Myslím, že také k železniční policii, naposledy tuším dělal na doprovodech vlaků,“ vzpomíná další z policistů.

Všichni se shodli na tom, že si nejsou jisti jeho hodností. „Během posledních dvou let byly stále nějaké změny, ubírali nám hodnosti, některým je potom i vraceli při reorganizaci. Ale asi byl praporčík,“ shodují se policisté s kolegou, který s ním sloužil v Ústí naposledy.

Policisté naráželi na veletoče v policii, kdy například z kapitána se stal poručík, aby za nějakou dobu byl z poručíka dokonce major. Nelze se divit, že z dlouholetých kapitánů se stali nadporučíci, z některých nadpraporčíků praporčíci. Že tyto změny mají reálný smysl, tomu věří mezi policisty málo kdo.

Osud lupiče

Policista ze Svádova měl podle vyšetřovatelů provést čtyři útoky, které zahájil 24. března přepadem Komerční banku v Krupce. V dubnu tam přišel znovu, v květnu navštívil Českou spořitelnu v Oseku, v červenci se do Oseku vrátil, pobral opět pár set tisíc, ale to již měla policie jeho osobu vytipovanou.

Po zatčení se setkal po převezení do Ústí nad Labem i s policisty, kteří ho znali z dřívější doby. Teď je již ve vazební věznici.

„Když šel na celu předběžného zadržení, kdo ho pár let neviděl, měl před sebou člověka, který z hubeného klidného chlapíka se stal plnoštíhlý, a na první pohled vyrovnaný člověk. Pocit vyrovnanosti, když ho v pondělní ráno přivedli v teplácích, se nezměnil,“ vzpomíná jeden policista a druhý dodává: „Byl strašně klidný, nebylo na něm možné pozorovat žádné signály trápení. Věděl, že spadla klec. A jako policajt nedělal kolegům problémy. Prostě věděl, že v případě poslední banky je všechno jasné.“

Na otázku, jak je možné, že šel loupit se služební zbraní, jednomu z policistů řekl, že to nebyla jeho služební zbraň, ale vlastní pistole, protože má zbrojní průkaz.

Jiný policista dodává, že měl zadržený kolega prohodit na otázku, co se stalo, že „udělal jsem Osek“. Proč?

Mezi policisty se hovoří o tom, že měl finanční problémy. Jednomu i tento finanční motiv sdělil. Prý udělal chybu, že si vzal úvěr od jedné společnosti, kde měl čtyřicetiprocentní úrok a dostal se do problémů. Nevěděl, jak to jinak řešit. Jeho bývalý kolega k tomu dodává: Jenže já jsem se od jiných policistů, kteří ho potkávali, dozvěděl, že prý měl hrát automaty.“ Takže otazníky zůstávají.

„Pro nás policajty není důležité jen to, že se něco odhalí, ale také proč k tomu došlo. Kdyby se dostal do potíží a neuměl to jinak řešit, řekneme – je to vůl. Měl se poradit, všechno se dá nějak zvládnout. Nebyl by v tom sám. Policajtů finančně na hraně je stále víc a víc. Ale pokud v tom byly automaty, tak … Automaty, to je hrozné svinstvo. Zažerou se pod kůži, člověk nemůže přestat. Myslí si, ještě jednou, zlomí smůlu vybere peníze a skončí. A to si myslí furt,“ dodává dlouholetý policejní praktik.

Spořivý kluk

Čtyři loupežné návštěvy banky, to k policistovi ze Svádova vůbec nesedí. „Znal jsem ho, když nastoupil, a byl mladý. Měl přehled, všechno měl rozumně spočítané. Byl opatrný,“ zní další vzpomínka. „Vůbec bych nevěřil, že se něčeho takového dopustí. To bylo proti jeho přirozenosti. A k financím měl respekt. Uměl si v mezích možností poradit.“ A další: „Byl kamarádský a šetrný. Šetřil i s jídlem, řekl, že si něco nekoupí, protože to je moc drahé. Raději si něco přinesl z domova. Žil normálně, v baráčku v Chabařovicích, měl škodovku. Potom se přestěhovali do Svádova.“

„Má dceru, té holky mi je líto. Jeho paní je také hodná. Několikrát mi poradila, když jsem potřeboval zvládnout nějaké úřední papíry. Byli fajn. Také si vzpomínám, že byl šetrný. Proto měl i auto na plyn. A byl ochotný, když jsem potřeboval, pomohl mi,“ dodává další z policistů.

Bod zlomu

Policisté, kteří Jindřicha K. ze Svádova znají jako svého kolegu z dřívější služby, a z občasného potkání se shodují, že se musel náhle dostat pod tlak, a jednal zkratově.

„Vůbec mi nesedí jeho agresivní vymáhání peněz v bankách. Při policejních zákrocích se choval klidně, i když jsme museli rázněji zasahovat, neprojevila se u něho náhlá agresivita. Co ho změnilo? Prostředí v Praze? Dluhy, do kterých se dostal? Že si cvrknul na automatech? Nevím, nesedí mi to,“ kroutí hlavou s povzdechem jeho bývalý kolega.

Shodují se, že časem se sice dozvědí, jak to asi bylo, ale zatím je vše velký shlukem otazníků bez odpovědí.

„Moment zlomu musel být hodně silný,“ uzavírá tuto kapitolu dalšího jeho bývalý kolega.

Cela a budoucnost

Policistu přivezli do cely předběžného zadržení v Ústí v pondělí 18. července ráno kolem šesté hodiny.

Cela, to znamená dvě lůžka, stůl, dvě židle, vše pevně zabudované v podlaze. Záchod a umyvadlo v oddělené místnosti. Deka, polštář, kelímek, na požádání i kartáček a zubní pasta. Jídlo zadrženým policisté kupují do stanovené částky.

„Já vím, že to mám do důchodu,“ prohodil ke kolegům, když šel do cely. Pokud mu kriminalisté neprokáží podle nezvratných důkazů tři další banky, zůstane mu v obžalovacími spisu jenom poslední případ. Přesto mu hrozí až 12 let vězení.

A mezitím se dostává do insolventního řízení stále více opor společnosti - učitelů, strážníků a policistů. Narazili na strop budoucnosti. Brali si půjčky a hypotéky v době, kdy ještě kdejaký nažehlený bankovní manažér, analytik a ministr slibovali růst HDP a světlé kapitalistické zítřky.

Náhle mizerně hospodařící banky šly do kolen, objevila se recese, a za ní přicházejí škrty ve všem.

„V Praze obvinili 18 policajtů, že pomáhali na vedlejšák filmařům. A to nemohli, protože policajt má zákaz podnikat. Zákaz má policajt proto, že má vyšší plat, aby se nechtěl dopouštět korupčního jednání. Jenže platy nám jdou dolů, prostě si přivydělali. Je to signál, že začínají, jak se módně říká, systémové problémy,“ zdůraznil jeden z mladších policistů.

Jindřichovi K. budoucnost skončila v cele předběžného zadržení v Ústí. V té době ale ostatní policisté, nejen na Ústecku, řeší svojí budoucnost, která neskončila, ale je nejistá.

Policisté měli jistotu stabilního platu, teď je mezi policisty cítit deprese, nejistota. Jsou na tom podobně jako řidiči kamionů. Nevědí co bude za měsíc za dva. Nejistota je velká, podlamuje morálku, policisté, podobně jako ostatní lidé, nechodí do práce v pohodě, musí přemýšlet nad závazky, které mají. Pokud je manželka bez práce nebo na mateřské, je to ještě horší.

„Ztratili jsme výhodu jistoty, kterou jsme měli. To kompenzovalo vyšší nároky, které na policajta jsou. Protože pod uniformou je obyčejný člověk. A protikorupční agenti nic nespasí, protože snižováním platů a nejistotou se korupční prostředí naopak stále vytváří a prohlubuje,“ dodává starý praktik s pěknou řádkou stříbra na výložkách.

Pomáhat a vydržet

Hrozí nebezpečí propouštění policistů, kteří ještě nemají definitivu, tedy těch, kteří slouží méně než tři roky? A zvládnou zbytek práce ti, kteří zůstanou?

Policisté, s nimiž jsem se bavili, ztratili zatím na penězích 6 až 7 tisíc korun, a to nejsou důstojnické šarže. Mladí, kteří právě nastoupili, šli proto, že u policie je stabilnější práce, jistota. Ale ta už se vytratila.

„Stejně to ještě jde. Kluk nastoupí k policii a má takových patnáct tisíc. Dneska za ty peníze musí dělat člověk ve fabrice na směny, je mu padesát a je rád, že vůbec práci má. Takže, ještě to jde, ale jak dlouho ještě? Ale nelíbí se mi hororové scénáře. Že nebudeme schopni nic zajistit. To, co děláme dnes, budeme dělat stále, s problémy, ale musíme přijet včas a zasahovat dneska stejně jako včera, tak i zítra. A s tím oni tam úplně nahoře i počítají. Že ať nám seberou cokoliv, my to stejně odsloužíme… Ale to jsme se už dostali úplně jinam.“

Rozcházíme se s pokrčením ramen. Otazníky zůstávají.

A policisté, aniž by to řekli, nechali za sebou vůni povzdechu, že bude hůř.