To je i případ Veroniky (40). V roce 2017 jela na výlet do místa u Ostravy. Šlo o domluvu se známým na kulturní akci s tím, že výlet spojí s návštěvou a přespí v jeho tamním bytě.

„Tvrdil, že tam bude jeho dcera, kdybych měla pochybnosti o dobrých úmyslech. Choval se až do oné události uctivě, žádný nátlak,“ líčí Veronika, co předcházelo jejímu znásilnění.

Tento trestný čin je jedním z nejzávažnějších. Z policejních statistik vyplývá, že k němu dochází častěji v partnerském, přátelském nebo pracovním vztahu, než když se pachatel a oběť neznají.

Veronice přitom nikdo nevěřil, případ byl odložen, i když násilníka znala. Po strašné zkušenosti dokonce chtěla zemřít. Sama tvrdí, že její život už nikdy nebude jako předtím.

„Následovala lehčí mozková příhoda, deprese, postraumatická stresová porucha a přestala jsem poprvé v životě úplně sportovat. Nikdo mi nevěřil a celkově byly reakce nepříjemné. Trestní oznámení jsem podala až dva dny poté, když jsem našla odvahu. Doufala jsem v potrestáni viníka a škůdce. To se nestalo. Případ by odložen. Dnes je promlčen. Žít se s tím nedá, tak jsem událost aspoň částečně vytěsnila. Škody a důsledky jsou ovšem nevyčíslitelné,“ popisuje žena.

V Česku policie ročně řeší 500 až 600 případů znásilnění. Mezi roky 2009 a 2011 narostl počet případů z 480 až na 675.

Znásilnění je i osahávání

Znásilněním se rozumí čin, kdy pachatel donutí oběť násilím nebo pohrůžkou násilí k pohlavnímu styku, nebo k takovému činu zneužije bezbrannosti oběti.

Za pohlavní styk se považuje jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby (stejného nebo jiného pohlaví). Může jít tedy o soulož, pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží (např. orální pohlavní styk, anální pohlavní styk, masírování penisu rukou, zasouvání prstů či vkládání předmětů do vagíny ženy), ale i pouhé osahávání ženy na prsou, ohmatávání genitálií muže či ženy apod.

Oběť má možnost využít služeb pomáhajících neziskových organizací, například Bílého kruhu bezpečí, a další.

V Česku je znásilnění promlčené za velmi krátkou dobu. „Po znásilnění musí pachatel na svou bezúhonnost čekat pět až patnáct let, podle následků, které oběti způsobil,“ vysvětluje šéfka spolku Nepromlčíme Zuzana Kosová.

Spolek Nepromlčíme

● Vznikl v roce 2020 na popud pozůstalých a obětí z kauz promlčených trestných činů, konkrétně vražd.
● Tvoří ho lidé napříč společností s profesním či osobním vztahem k tématu – právníci, oběti trestných činů, novináři či kriminalisté.
● Otevírá společenskou diskusi nad tématem fungování a smysluplností promlčení závažných trestných činů a bojuje za prodloužení promlčecích lhůt - ČR se pohybuje pod evropským průměrem a například v sousedním Rakousku se vražda nepromlčuje vůbec.

SPOLEK NEPROMLČÍME