Zvířata jsou jako zbraně nebo podpůrná složka vojska využívána, kam paměť dějepisců sahá. Například staří Římané nedali dopustit už ve čtvrtém století před naším letopočtem na husy, které používali jako stráž.

Zvířecí vojáci sloužili v armádách napříč zeměmi a opravdu významnou roli sehráli i ve velkých světových konfliktech 20. století. Vysoké zastoupení měli koně, sloužící jako dopravní prostředek i tahače těžké vojenské techniky.

Bojoví psi, kozli i veverky

Místo na frontě ale lidé našli i psům, poštovním holubům nebo dokonce kozlům. Na dobových fotografiích jsoui jednotky wehrmachtu, které si na východní frontě ochočovaly veverky. Zvířata jako maskoti vojenských jednotek pak rozhodně nebyla žádnou vzácností.

„V první světové válce bylo na frontu odvedeno šest až osm milionů koní a bezpočet oslů a mul. Jen na západní frontě jich zahynul jeden milion,“ vypočítává historička Barbora Hunčovská, která tématu věnovala práci Zvířata ve válkách jako problém pro sociální dějiny.

„Ze zhruba 1,2 milionu koní poslaných ze Spojených států se domů vrátilo jen 200 zvířat. Ze 136 tisíc koní z Austrálie se zpět vrátil jediný,“ doplňuje historička.

Mnoho koní, kteří přežili válečné útrapy, bylo pro vyčerpání po válce zastřeleno nebo skončilo na jatkách. Jejich převoz z evropské fronty domů přes moře byl pro armády příliš drahý.

Odvod byl nařízený

Na koně se nezanevřelo ani ve II. světové válce, byť se na nebi proháněly stíhačky a v moři vedly bitvy ponorky. Nacistické Německo využilo v bojích více než dva a půl milionu koní. Nasazení zvířat je z dnešní optiky velmi bolestnou kapitolou válečných konfliktů a je často hodnoceno jako velké barbarství. Odvod zvířat do války byl ovšem bolestný i pro jejich majitele. Armáda si totiž žádné zvěřince, ze kterých by rekruty povolávala, nedržela.

POMNÍK. Zvířecí hrdinové v Hyde Parku.Zdroj: The Royal parks, LondonZvířata byla lidem jednoduše zabavována. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Praxe to byla běžná i v českých zemích za rakousko-uherské monarchie. O využívání psů informují například Lidové noviny z 15. srpna 1917. „Nutnost používání psů na frontě byla prokázána četnými zkušenostmi. K ochraně našeho vojska je třeba dalších psů jako německých ovčáckých, dobermannpinčlů a foxteriérů,“ burcoval tehdejší tisk obyvatelstvo k odevzdání psů.

Větší plemena, němečtí ovčáci či dobrmani, měla za úkol přímo v zákopech chránit vojáky. Jejich služeb také využívala policie nebo zajatecké tábory, kde psi sloužili jako ostraha.

Lidové noviny informovaly i o nasazení menších plemen. Foxteriéři a bulteriéři čistili zákopy od krys.

Obyvatelstvo dostalo na výběr – zapůjčit psa armádě do konce války a doufat, že přežije a najde cestu domů, nebo ho rovnou odprodat. V posledních letech I. světové války, kdy obyvatele sužoval hlad, posloužili psi i jako potrava pro civilní obyvatelstvo. Za druhé světové války v obléhaném Leningradu, kde dlouhodobou blokádou vypukl hladomor, nezůstalo naživu jediné zvíře. Ať už domácí, nebo divoké.

Hrdinům patří pomníky i medaile

Zvířecí hrdinové se většinou těší úctě. Zejména těch, která zahynula, si považují ve Velké Británii. „Zvířatům padlým ve válkách dnes stavíme pomníky. Nejznámější stojí v londýnském Hyde Parku. Stojí na něm, že podíl zvířat na boji za lidskou svobodu nesmí být nikdy zapomenut,“ připomíná historička Barbora Hunčovská.

Britská armáda také uděluje zvířatům vyznamenání. „Od roku 1943 udělují takzvanou Dickin medaili. Vybraná zvířata, která se v boji vyznamenají, obdrží ocenění s nápisem For Gallantry (Za statečnost) a We also serve (My také sloužíme). Medaile byla dosud udělena dvaatřiceti holubům, osmnácti psům, třem koním a jedné kočce,“ vypočítává Hunčovská.

Kde hledat další informace?

Nejedná se o příliš veselé téma, ale pokud vás zvířata ve válkách zaujala, máme několik tipů, jak se dozvědět více. Třeba skrze film. Roli koní v první světové válce zobrazuje snímek Válečný kůň. V roce 2011 ho natočil Steven Spielberg.

V německých Drážďanech je vyhlášené válečné muzeum, kde se přímo celá expozice tématu věnuje. Na detailních modelech v životní velikosti uvidíte i psy vysílané na sebevražedné bombové mise nebo delfíny s vysílačkami.

V článku citujeme z dobových periodik, jako jsou Lidové noviny nebo Teplitz Schönauer Anzeiger. Počíst si o době, kdy lidé ani zvířata neměli na růžích ustláno, můžete přímo v nich sami. Jsou dostupné na webovém portálu digitalni-knihovna.cz

Vybitím koček se přemnožili hlodavci

Ještě se vrátíme do válečných let 1941 až 1944 a k blokádě Leningradu, dnešního Petrohradu. Vybití domácích koček, které posloužily jako potrava obyvatelům, mělo vážné následky. Bez koček jako přirozených predátorů se totiž dařilo hlodavcům. Když si pochutnali na nábytku běžných domů, vzali útokem Ermitáž.

Když se v roce 1943 podařilo blokádu částečně prorazit, mezi zásobami se do města dostala i zásilka koček. Nejstarší sibiřské město Ťumeň poslalo Leningradu více než dvě stovky koček. Ty se činily a slavná obrazárna tak zůstala další zkázy ušetřená.

Na válečné vítězství ťumenských koček se nezapomnělo. Sibiřské město jim vystavělo pomník – Parčík sibiřských koček. V parčíku se nachází tři kamenné objekty, na kterých si hraje celkem dvanáct pozlacených litinových koček.